Do práce cestuje na liáně a přezdívá se mu bengálský tygr. Jeroným Moucherot, chlapík v leopardím kožichu s nosem probodnutým plnícím perem, přesto není Tarzan ani superhrdina, nýbrž pojišťovák.

Hrdina komiksu Dobrodružství Jeronýma Moucherota, který v češtině právě vydalo nakladatelství Crew v edici Mistrovská díla evropského komiksu, žije svůj usedlý maloměšťácký život.

Z práce míří rovnou za ženou a dětmi, maximálně se cestou zastaví s kolegy na skleničku.

Francouzský kreslíř Francois Boucq však svému hrdinovi, věrný tradici absurdní grotesky či surrealismu, neváhá naservírovat do té cesty z práce třeba gang šmoulů, kteří právě vykuchávají kabelku penzistce.

Boucqův komiks bere úsloví "město je džungle" doslova. A tak v prostředí plném bizarní – částečně urbánní a částečně živé a organické – architektury i ještě bizarnějších tvorů Moucherot bojuje především s nepředvídatelnem.

Proti jeho výbojům neváhá pojišťovat své klienty, ale leckdy musí chránit proti výpadům absurdních sfér hlavně vlastní rodinu. Třeba když poklidnou večeři naruší žralok, který se uhnízdil ve stěnách jeho obýváku, kam unesl i Moucherotova nejmladšího potomka. Pak je třeba požádat o pomoc souseda, kterým je naštěstí shodou náhod slavný vynálezce Leonardo da Vinci. Ten Moucherota vyšle obřím samostřílem přímo do světa uvnitř zdi, kde čekají nevídané věci.

Komiks bylo vždy hravé a sebereflexivní umělecké médium. A jako by i po více než sto letech své existence často odmítal dospět.

Boucqovy krátké i delší příběhy pojišťováka Moucherota – vznikající v 90. letech – připomínají spíše komiksové stripy, které také obvykle stojí více na bláznivých nápadech a nečekaných pointách než na tradičním vyprávění příběhu.

Nejlepší na Moucherotovi je anarchická schopnost pohazovat kolem sebe nápady, které vždy upřednostňují představivost před logikou. Hrdina tak naráží na migrující kolony želvích aut, na toxické úniky kysličníku stresového, na nosorožce s penisy místo rohů či na výuku podivného bojového umění manga-džitsu.

Právě v krátké epizodě nazvané Manga-džitsu, kde Moucherot za pomoci šišlavého mistra poznává tuto techniku bojového a kreslířského umění, se nejvíce ukazuje, v čem umí být komiksové médium tak svěží.

Když hrdina začne bojovat, změní se nejen kresebná technika či perspektiva uvnitř jednotlivých obrázků, ale přejde se též z barvy do černobílé a samotné komiksové panely jsou náhle v kosých nepravidelných tvarech, přesně jako v japonských komiksech manga. Se změnou perspektivy na obrázcích se vmžiku mění i perspektiva čtenáře.

Komiks

Francois Boucq

Dobrodružství Jeronýma Moucherota

2017, Nakladatelství Crew, přeložil Richard Podaný, 200 stran, 589 korun

Kimono ve zdejší tělocvičně jen tak mimochodem obléká i Spider-Man, což není třeba vysvětlovat, takové věci jsou v Boucqově komiksovém světě normální.

A kromě toho, že je ta několikastránková povídka obrovská legrace a hezké kresebné cvičení, jak spojit evropský a japonský komiksový styl a také komiksovou a bojovou estetiku, vybízí i k úvahám.

Třeba o tom, jak snadno si v komiksu postavy mohou uvědomit, že nejsou skutečné bytosti, ale jen načmárané výtvory nějakého umělce.

Komiksový triptych Dobrodružství Jeronýma Moucherota – složený ze dvou delších příběhů a série "kraťasů" – nejvíce baví, když čtenáře zahlcuje nápady a své postavy naschvály osudu. A když k tomu využívá Boucquova kreslířského umu, který mísí detailnost a realističnost s nadsázkou a karikaturou.

Když se snaží více vyprávět a žertovat na účet společnosti, je někdy trochu klopotný. Ale v tom, jak do dobrodružné role poutníka nonsensovým prostorem pasuje chlapíka, kterého by čtenář intuitivně hledal spíše někde na gauči s křížovkou v ruce, Boucq vtipně spojuje tradici francouzského mainstreamového komiksového čtiva s experimentálnější tvorbou.